Osobnosti města

 

J. V. Pleva

j.v.pleva.jpg Moravská Svratka, dříve samostatná část obce čítající několik chalup a několik desítek obyvatel, je rodištěm známého spisovatele Josefa Věromíra Plevy /12.8.1899 7.9.1985/. Narodil se v chalupě svého strýce a prarodičů Zástěrových č.31 . Rodiče byli Antonie Plevová, rozená Zástěrová z Moravské Svratky, a otec Josef Pleva ze Skrejšova.

Na jeho rodném domku byla při příležitosti rodákových osmdesátých narozenin odhalena pamětní deska. Slavnosti se zúčastnil i devadesátiletý mistr Vlastimil Bálek ze Svratky, u něhož se J. V. Pleva vyučil knihařství. S Plevovým jménem je spjata celá řada měst a obcí na Vysočině, protože Plevovi se často stěhovali. Žili v Polné, v Sázavě, v obci Rovné u Nového Města na Moravě, stěhovali se do Žďáru nad Sázavou, pak zase do Radňovic. Do této obce přejmenované na Radobylice situoval Pleva první kapitoly své nejznámější knihy Malý Bobeš, v níž se objevují jen některé životopisné údaje. O knize autor uvedl: "Nechtěl jsem psát svůj životopis, nýbrž poutavou knížku pro děti. A tak jsem příhody, které jsem prožil, skládal všelijak dohromady, aby vznikla řada příběhů, které budou tak podobny pravdě, že je čtenáři přijmou za pravdivé." Své skutečné osudy popsal Pleva v knihách Náruč maminčina a Dávno tomu.

Po vyučení pracoval Pleva jako posunovač ve Žďáru nad Sázavou, pak jako knihař v Moravských Budějovicích. V roce 1917 byl odveden a poslán bojovat na italskou frontu. Počátkem roku 1918 dezertoval, byl uvězněn a eskortován zpět. Pod dojmem válečných zážitků vzniká později kniha Eskorta. Po válce pracoval Pleva opět jako knihař v Novém Městě na Moravě a po složení zkoušek ze všech tříd měšťanské školy vystudoval učitelský ústav v Čáslavi. Jako učitel učil na mnoha školách - na Křižánkách, v Bohuňově, v Karasíně, v Rapoticích, na Podřipsku a v Brně. Od roku 1930 žil Pleva v Brně. V roce 1934 vydal dobrodružný příběh z Vysočiny Hoši s dynamitem a následujícího roku vyšel naučný příběh o koloběhu vody v přírodě Kapka vody. V roce 1937 opustil Pleva řady učitelstva a věnoval se práci v Československém rozhlase. Kromě několika let pražského pobytu žil stále v Brně.

"Týden po zahájení školního roku 1985/86 měl Malý Bobeš neklidné spaní ... V čase mezi jeho zrozením a vypovězením srdce rozevřela se propast, které se říká věčnost ..."


Rudolf Hanych

  rudolf_hanych.jpg Narodil se 11.dubna 1906 ve Svratce v zemědělské rodině. Pocházel ze známého „Hanychova statku“ na náměstí číslo popisné 11; dnes tato typická horácká usedlost bohužel neexistuje a na jejím místě stojí prodejna Jednoty. Po nelehkém mládí a složitých životních peripetiích začal nejdříve studovat Uměleckoprůmyslovou školu v Praze v letech 1928 – 1931. Jeho zájem o krajinomalbu ho později přivedl do krajinářské speciálky Otakara Nejedlého na pražské Akademii výtvarných umění, kde absolvoval v roce 1935. Kolektiv žáků Otakara Nejedlého byl vyhlášený svou soudržností, inspirativním přátelstvím profesora se svými žáky a zde uzavřené lidské i profesní svazky přetrvávaly po celý život. Zemřel 28. března 1994.

Ve své tvorbě vycházel z realistických tradic české krajinářské školy. Zůstal věrný krajině Českomoravské Vysočiny, která se mu stala nevyčerpatelným zdrojem malířské inspirace. Byl stálým obdivovatelem tohoto kraje, zobrazoval jej ve všech ročních obdobích. Příznačné pro něj jsou náladové krajiny předjaří a podzimu s výraznou barevností v bohaté škále okrů a hnědí. S vytrvalostí jemu vlastní snažil se po celý život podat pravdivé svědectví o této krajině – právem byl nazýván „malířem Vysočiny“. K hlavnímu tématu krajinomalby se druží i menší počet kytic a žánrových zátiší.

Byl i zaníceným svratečákem, žil se svým rodným městečkem dobré i zlé, snažil se o jeho rozkvět a účastnil se aktivně veřejného života. Považoval si zájmu občanů i přátel a v mnoha zdejších domácnostech se stále setkáváme s jeho obrazy. Ty vlastní všechny galerie v kraji, jsou i v majetku Ministerstva kultury, je zastoupen v soukromých i veřejných sbírkách.


Petr Matěj Fischer

  Petr Fischer se narodil 22. 2. 1809 na Cikánce. Jeho otec Ignác Fischer si najal opuštěnou železnou huť a v roce 1804 tam zřídil papírnu /v ní se pracovalo do požáru v roce 1896/. Petr Fischer navštěvoval obecnou školu ve Svratce. Vystudoval lesnictví, praxi vykonával v Rychmburku /dnes Předhradí u Skutče/. V Novém Městě působil jako lesní příručí. Později si zařídil obchod s dřívím v Praze na Smíchově. V roce 1848 byl pobočníkem v národní gardě. Pro svoje vlastenecké smýšlení byl zvolen do obecního zastupitelstva. Roku 1864 do městské rady a v roce 1867 byl zvolen starostou Smíchova. Po úmrtí Jindřicha Fügnera - spoluzakladatele Sokola /1866/ byl starostou pražského Sokola. V letech 1889-90 dal svým nákladem zbudovat na vyšehradském hřbitově Slavín - "hrobku pro muže o národ český vysoce zasloužilé, svými činy nad jiné vynikající". Fischer zanechal velké odkazy chudým na Cikánce a farníkům svrateckým. Zemřel 24. 5. 1892.


Čeněk Gregor

Čeněk Gregor.jpg se narodil 17. 8. 1847 ve Svratce. Od mládí pracoval ve veřejném životě svého rodiště, byl zakladatelem svrateckého divadelního spolku Kollár a po dokončení studií se stal význačným stavitelem, jemuž Praha vděčí za četné krásné stavby. Byl primátorem města Prahy, dal podnět k postavení pomníku M.J. Husi na Staroměstském náměstí od sochaře Ladislava Šalouna, dokončil za onemocnělého stavitele Hlávku budovu Národního divadla a stavěl budovu Muzea království Českého, palác Živnostenské banky, Wilsonovo /Hlavní) nádraží, Průmyslovou školu na Smíchově i lékařskou fakultu. Byl čestný předseda Národopisné výstavy v Praze roku 1895. Dne 15. 8. 1917 byl jmenován čestným občanem Svratky a 17. 8. 1947 /100 let od narození/ mu byla odhalena pamětní deska. Zemřel v Praze 5.11.1917.


Bedřich Tuček

Bedřich Tuček na Českých Milovech.jpg se narodil 20. 7. 1872 v Praze. Byl synem knihkupce a nakladatele. Z Prahy byl do Svratky vylákán na letní byt svými přáteli, hlavně sochařem A. Odehnalem. Na první pohled si zamiloval krásný kraj, jak stvořený a přímo předurčený pro turistiku, i pro pobyt těch, kteří po životním tempu velkoměsta hledají klid. Viděl však urbanistické nedostatky Svratky, věnoval se zkrášlení města, pořádal soutěže v květinové výzdobě oken, na jeho podnět se zřídily lavičky, organizovaly autobusové výpravy pro letní hosty. Staral se o výsadbu stromů ve městě i blízkém okolí. Sbírkou mezi hosty přispěl na budování parku při sokolovně. Založil malé městské muzeum - Svrateckou jizbu. Město i jeho obyvatelé plně oceňovali Tučkův vztah ke Svratce i zásluhy o její zvelebení a zastupitelstvo jej jmenovalo 7.10. 1935 čestným občanem. Bedřich Tuček pracoval ve správě svratecké knihovny od roku 1945. Byl iniciátorem téměř všech akcí, které směřovaly ke zvelebení města. Zemřel 4.11 .1959 a je pochován na svrateckém hřbitově. V roce 2002 byla po B.Tučkovi pojmenována jedna ze svrateckých ulic.


Antonín Odehnal

Antonín Od Antonín Odehnal.jpg ehnal se narodil ve Svratce 1.listopadu 1878 v chalupě čp.79 u potoka Řivnáče. V dětství mu soška Houbaře, foto J.Horák.jpg zemřel otec, během studií na keramické škole v Bechyni matka. Občané Svratky mu ochotně poskytli podporu při studiích. Mladý absolvent bechyňské školy začal navštěvovat pražskou Akademii. Třebaže se usadil v Praze navždy, na Svratku nezapomněl nikdy a využil každou chvilku pro návrat do míst svého dětství. V roce 1938 vytvořil na kašně u křižovatky /nyní náměstí 9. května/ kovové sošky ryby a houbaře. Další jeho ozdobou města Svratky byla tzv. bohyně svobody, umístěná na pomníku padlých na nynějším náměstí Národního povstání. Později byla tato soška "neznámo jak" odstraněna. A. Odehnal je též autorem pamětní desky J. a O. Bubeníčkových na restauraci U Šillerů. V roce 1938 byla odhalena pamětní deska na místě jeho rodné chalupy. V současné době však neexistuje. A. Odehnal zemřel 6. dubna 1957 v Praze.


Bohuslav Příhoda

Bohuslav Příhoda.jpg Bohuslav Příhoda se narodil 3. 8. 1914 v chudé dělnické rodině ve Svratce. Jeho přáním bylo stát se letcem. V 18 letech ho přijali jako mechanika do vojenského leteckého učiliště, které absolvoval s výborným prospěchem. Po obsazení Československa nacisty v roce 1939 odešel ilegálně do Polska a dále do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie. Později spolu s dalšími kamarády opustil kapitulující Francii, aby v Anglii a později v Kanadě pokračoval v nastoupené cestě. Chtěl se dostat k bombardovací letce, ale byl přidělen do anglické školy stihačů v Kanadě. Při posledním cvičném letu 12.12. 1943 havaroval a našel smrt v troskách letadla jako poručík pilot. Poručík Bohuslav Příhoda je pochován na hřbitově v Kanadě. Rozkazem ministra obrany jako výraz vojenské rehabilitace vojáků západního odboje 2. sv. války kteří položili své životy v boji proti fašismu, byl dne 1. 6. 1991 jmenován spolu s jinými do hodnosti podplukovníka in memoriam. Ve Svratce je uvedeno jeho jméno na pomníku padlých z první a druhé světové války a na rodném domě ulice Račana čp. 63 má pamětní desku.

 

Hlavní nabídka


www.svratka.cz